Umírání se soumrakem.

Umírání se soumrakem z minulosti,
z doby dávné umírání se soundtrackem,
jak umírá poslední chalupa,
snad jí to bolí a nikdo nemá zdání,
že ten se zvoničkou po klekání
a po Sudetských Němcích
co po válce odešli tam
do Němec rodných
a na Šumavském Kavrlíku
už neměli stání...
Snad nikdo netušil jak bolestivý
umírání to bude,jaký to vezme konec,
co zbude....snad,že zůstala tu sama stát,
nikdo jí neměl rád když už jí zvonil
umíráčkův zvonec,rána rozpadávání
a chátrání jak ostrý bodec...
A smutno z toho je mi,co stalo se,
že padá k zemi a až zabodne se bagru lžíce
nebudu s kým si mít povídat více,
zaslzím nad touto ztrátou,
že už nikdy více nebudu sedávat
proti na polorozpadlé lavičce
co osiřele stojí v zelené travičce
a smutně lkajíc vyznává se
vedle ní stojící kapličce.
I zchátralá zvonička na střeše
sčítá své poslední hodiny
tohoto minulého osudu
a snad pro sebe si říká
"co bude dál až tady nebudu"
i chudák poloroubenka se o svůj
osud třese,snad,že umírání za soumraku
se nad ní nese...a poslední pozdrav
Kavrlíku přeje když ví,že není záchrany,
a že s ní už zle je....

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

  Vlasy hra. Je opět ráno a já stojím v koupelně, pročesávám si své dlouhé vlasy, pohledem vpitá do zrcadlové krásy, stojím a přemýšlím co s dlouhým vlasy, které stékají jak prameny vody po ramenou, snad účes vymyslím takový, abych byla ženou upravenou. Tak zkouším sepnout drdol, leč prameny ne a ne držet, ruce pospíchají,tak padá nepovedený... to je frmol,tak vytahuji z košíčku barevné gumičky,že zapletu si culíčky, ale ruce bolí a výtvor.....je blud holý, ne není to pravé koření a nebaví mě před zrcadlem zdlouhavé dvoření. Končím a do vlasů spínám velkou černou sponku po níž vlasy spadají do úponků a nakonec i to splňuje normu krásy, tak ukončuji hru s mými vlasy.
Další informace
  Úvaha myšlenek. Co trápí mou hlavu... úvaha myšlenek uvnitř i navenek znavené, které jsou v právu,myšlenek o životě, kdy trápení jednoho je schoulené jak kotě v botě...kruté to myšlení, kdy život svinský s osudem udeří aniž by dal předem vědět a zazvonil u dveří, kdy jeden přežívá v bolesti a čeká, čeká na pomoc,ale bohužel o té se píše jen v bájích a pověsti... ¨kdy úvaha myšlenek jsou dané a jsou v právu,kolují a zatěžkávají mou hlavu. Miluj bližního svého a jeho bolest ve svých měj rukách, jeho trápení kdy topí se v slzách a nezměnných mukách, kdy jeho bolest píchá jak trní růže... tvé chápání,podání ruky pomocné tu bolest prolomit může, ale to by jeden musel chtít, chápat a přátelství ctít. Kdo si tady kdy uvědomí, že je to jak nechutný mok co přelévá se v úvaze myšlenek jak voda,jak bublající tok a hlava to nebere...brát nechce, pravdivá úvaha myšlenek, že důvěra jde pozbýt lehce, ale nabýt bohužel těžce...... kdy odchází zadními vrátky a ten kdo pochopil,tak může číst tuto ...
Další informace
  Smutná obloha. Šumava vstává je zataženo, co se to děje pro boha, že smutná je zase obloha a nebe pláče....tvoří se kaluže v nichž každá kapička jak panenka skáče. Uplakaný vstal i nový den, potichu beze slov žaluje, že ani slunce nechce ven a mraky ty šedivé nad celou  Šumavou kralují, že na to je zákon přírody a oni ten déšť schvalují a přírodu smáčí,snad…. že je zdravý a o to tu kráčí. Příroda ten slzný ron přijímá, dýchá a zlobu ani smutek nevnímá, snad,že je darem od Boha..... posílá jasný vzkaz, že nemá být smutná obloha neboť v dešti je dar a síla, vše pučí snáz....jen nebe plač a zalívej,však i v dešti je plno krás.
Další informace