Smutná obloha.

Šumava vstává je zataženo,

co se to děje pro boha,

že smutná je zase obloha

a nebe pláče....tvoří se kaluže

v nichž každá kapička

jak panenka skáče.

Uplakaný vstal i nový den,

potichu beze slov žaluje,

že ani slunce nechce ven

a mraky ty šedivé nad celou 

Šumavou kralují,

že na to je zákon přírody

a oni ten déšť schvalují

a přírodu smáčí,snad….

že je zdravý a o to tu kráčí.

Příroda ten slzný ron přijímá,

dýchá a zlobu ani smutek nevnímá,

snad,že je darem od Boha.....

posílá jasný vzkaz,

že nemá být smutná obloha

neboť v dešti je dar a síla,

vše pučí snáz....jen nebe plač

a zalívej,však i v dešti je plno krás.