Smysl života ve 13 komnatě.

Co je smysl života to přináší
mi opět má hlava ve 13 komnatě,
kdy srdce bolestí krvácí
jak naložené v tomatě...snad zamyslet se
na chvilinku pouhou co protíná se z touhou...
kdy krev mé krve v dáli se ztrácí
jak tažní ptáci...
Taková je zlá doba kdy zuří válka
a sesterská zloba v pocitu,
že si to sama přebere.ale asi ne....
je to tvrdošíjný boj kdy hlava mi to nebere,
myšlenka na dětství se vrací záhy zpátky,
kdy ve 13 komnatě okolo mně
prošla vrátky po špičkách tak lehce,
vracím se tam,kam se mi nechce...
Ale přece vzpomínka nedá se zabít
nicotnou zlobou a pozpátku jak rak v řece...
Co rozzlobilo tě přece?
Mé sny tebou nepochopené,
po sobě jdoucí a srdcervoucí...dobře,
ty jež nevěříš na přeludy,
ty jež mísí se v tobě zlo i dobro,
jen nevíš jak a kudy z toho ven...
ubližuješ a trháš sesterská pouta
v jeden špatný den.
Ty co zabýváš se minulostí
co odtéká jak pramen
a odešla jsi jak špatní hosti...
ano to píšu tobě ve 13 komnatě v koutku,
kdy pravda má tě udeřila
a ty pokrevní sestra odkopla jsi mě
včetně mé vlastní mámy
jak starou použitou loutku.
Možná proklínám tě a není odpuštění,
snad jednou pochopíš i ona,až bude pozdě,
snad dojdeš ty i ona k pokání tam nahoře,
modlitba tvá za zpoždění
až naše duše dojdou k bezbřehému setkání.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

  Vlasy hra. Je opět ráno a já stojím v koupelně, pročesávám si své dlouhé vlasy, pohledem vpitá do zrcadlové krásy, stojím a přemýšlím co s dlouhým vlasy, které stékají jak prameny vody po ramenou, snad účes vymyslím takový, abych byla ženou upravenou. Tak zkouším sepnout drdol, leč prameny ne a ne držet, ruce pospíchají,tak padá nepovedený... to je frmol,tak vytahuji z košíčku barevné gumičky,že zapletu si culíčky, ale ruce bolí a výtvor.....je blud holý, ne není to pravé koření a nebaví mě před zrcadlem zdlouhavé dvoření. Končím a do vlasů spínám velkou černou sponku po níž vlasy spadají do úponků a nakonec i to splňuje normu krásy, tak ukončuji hru s mými vlasy.
Další informace
  Úvaha myšlenek. Co trápí mou hlavu... úvaha myšlenek uvnitř i navenek znavené, které jsou v právu,myšlenek o životě, kdy trápení jednoho je schoulené jak kotě v botě...kruté to myšlení, kdy život svinský s osudem udeří aniž by dal předem vědět a zazvonil u dveří, kdy jeden přežívá v bolesti a čeká, čeká na pomoc,ale bohužel o té se píše jen v bájích a pověsti... ¨kdy úvaha myšlenek jsou dané a jsou v právu,kolují a zatěžkávají mou hlavu. Miluj bližního svého a jeho bolest ve svých měj rukách, jeho trápení kdy topí se v slzách a nezměnných mukách, kdy jeho bolest píchá jak trní růže... tvé chápání,podání ruky pomocné tu bolest prolomit může, ale to by jeden musel chtít, chápat a přátelství ctít. Kdo si tady kdy uvědomí, že je to jak nechutný mok co přelévá se v úvaze myšlenek jak voda,jak bublající tok a hlava to nebere...brát nechce, pravdivá úvaha myšlenek, že důvěra jde pozbýt lehce, ale nabýt bohužel těžce...... kdy odchází zadními vrátky a ten kdo pochopil,tak může číst tuto ...
Další informace
  Smutná obloha. Šumava vstává je zataženo, co se to děje pro boha, že smutná je zase obloha a nebe pláče....tvoří se kaluže v nichž každá kapička jak panenka skáče. Uplakaný vstal i nový den, potichu beze slov žaluje, že ani slunce nechce ven a mraky ty šedivé nad celou  Šumavou kralují, že na to je zákon přírody a oni ten déšť schvalují a přírodu smáčí,snad…. že je zdravý a o to tu kráčí. Příroda ten slzný ron přijímá, dýchá a zlobu ani smutek nevnímá, snad,že je darem od Boha..... posílá jasný vzkaz, že nemá být smutná obloha neboť v dešti je dar a síla, vše pučí snáz....jen nebe plač a zalívej,však i v dešti je plno krás.
Další informace