Proč mámo?

Až jednou budeš umírat
a andělé ti budou hrát,
vzpomeň si mámo tam v dáli
kdo měl tě celý život rád,
ač opovrhovaná tebou tak,
že myšlenky zebou,
ruce si nad tebou myju snad proto,
že nevděčím ti za to,že žiju...
Proč mámo?
Mísí se ve mě díky tobě vztek,
smutek a lítost snad,
až jednou budeš v nebi mámo,
tak já nebudu u tvého hrobu stát,
nemilovaná,odsouzená tvými ústy,
snad zapomenu a v hlavě srůsty...
Proč mámo?
Neměla jsem se narodit snad tomu
kdo neměl mě rád,
kdo na mě hledal spoustu vad,
nesu si celý ten život tvou osudovou vinu...
neodpustím a nepominu,
snad půjdu se vyzpovídat lesu,
že tenhle bolavý kříž si celý svůj život nesu...
Proč mámo?
A nebudu ti děkovat,že povilas mě 
z tvé viny do téhle rodiny
kde opovržení a plno špíny
bylo cítit z každého rohu a ne,
neděkuji ani Bohu...
i přesto neštěstí si svou cestu dál klestím
a tobě,tobě neodpustím...
snad jen proklínám tu osudnou hodinu
kdy poznala jsem tebe a tuhle rodinu...
Proč mámo?

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

  Vlasy hra. Je opět ráno a já stojím v koupelně, pročesávám si své dlouhé vlasy, pohledem vpitá do zrcadlové krásy, stojím a přemýšlím co s dlouhým vlasy, které stékají jak prameny vody po ramenou, snad účes vymyslím takový, abych byla ženou upravenou. Tak zkouším sepnout drdol, leč prameny ne a ne držet, ruce pospíchají,tak padá nepovedený... to je frmol,tak vytahuji z košíčku barevné gumičky,že zapletu si culíčky, ale ruce bolí a výtvor.....je blud holý, ne není to pravé koření a nebaví mě před zrcadlem zdlouhavé dvoření. Končím a do vlasů spínám velkou černou sponku po níž vlasy spadají do úponků a nakonec i to splňuje normu krásy, tak ukončuji hru s mými vlasy.
Další informace
  Úvaha myšlenek. Co trápí mou hlavu... úvaha myšlenek uvnitř i navenek znavené, které jsou v právu,myšlenek o životě, kdy trápení jednoho je schoulené jak kotě v botě...kruté to myšlení, kdy život svinský s osudem udeří aniž by dal předem vědět a zazvonil u dveří, kdy jeden přežívá v bolesti a čeká, čeká na pomoc,ale bohužel o té se píše jen v bájích a pověsti... ¨kdy úvaha myšlenek jsou dané a jsou v právu,kolují a zatěžkávají mou hlavu. Miluj bližního svého a jeho bolest ve svých měj rukách, jeho trápení kdy topí se v slzách a nezměnných mukách, kdy jeho bolest píchá jak trní růže... tvé chápání,podání ruky pomocné tu bolest prolomit může, ale to by jeden musel chtít, chápat a přátelství ctít. Kdo si tady kdy uvědomí, že je to jak nechutný mok co přelévá se v úvaze myšlenek jak voda,jak bublající tok a hlava to nebere...brát nechce, pravdivá úvaha myšlenek, že důvěra jde pozbýt lehce, ale nabýt bohužel těžce...... kdy odchází zadními vrátky a ten kdo pochopil,tak může číst tuto ...
Další informace
  Smutná obloha. Šumava vstává je zataženo, co se to děje pro boha, že smutná je zase obloha a nebe pláče....tvoří se kaluže v nichž každá kapička jak panenka skáče. Uplakaný vstal i nový den, potichu beze slov žaluje, že ani slunce nechce ven a mraky ty šedivé nad celou  Šumavou kralují, že na to je zákon přírody a oni ten déšť schvalují a přírodu smáčí,snad…. že je zdravý a o to tu kráčí. Příroda ten slzný ron přijímá, dýchá a zlobu ani smutek nevnímá, snad,že je darem od Boha..... posílá jasný vzkaz, že nemá být smutná obloha neboť v dešti je dar a síla, vše pučí snáz....jen nebe plač a zalívej,však i v dešti je plno krás.
Další informace