Milodary.

Milodary jak a kýmsi dané

jen někdy různé...

Jsou z nebe?

Jsou dobré i špatné,

jak kdo chce a cítí,

mám za to,že i hrůzné,

tak někdy uvažuji zda-li 

v myšlenkách mých může být

i hrdé moudro...

milodar mnou přijatý,

snad od brýlí pouzdro,

okolo mě drobounký leč 

vlhký opar skleníkový,snad...

že prší a mží a ten milodar

snad z pekla jak slunce pálí...

snad,že je plný lží.

Tak sama uvažuji o milodarech

tohoto života a vím,

že nedá se přijmout ten,

co čpí z něj beznaděj a nicota

co tiše leží jak sargofágu faraon,

jak ševelící zobcová flétna

co udává beznadějný tón.

Tak leckdy zahořklý smích a zmary,

někdy slzy jak hráchy,

někdy láska a její pokání 

když přejde práh...snad zvláštnost,

tak chutnají milodary.