Kletba z donucení.

Je mi mdlo a na zvracení
a jinak to není,
musela jsem uvalit kletbu z donucení....
věz milá sestro,že není to lež,
to zjistíš,však se toho dožiješ,
ta kletba protkaná vztekem
tě na kolena dostane a ty se těš...…..
Nenávidím to z celého srdce,
ale udělat jsem to musela,
nechtěla jsem se mstít,
ale ty pochopíš až to udeří,
pak budeš plakat zhnusením
a bolestí až se to začne dít.
Bohorodičko matko svatá
na nebesích,mám v rukou kříž
a proklínám v slzách a v modlitbě,
pentagram v prstech není tíž
a mě se ulevuje tím zlem,já vím,že víš.
Nedojde odpuštění za její hřích,
ta kletba je těžká a neprodyšná,
mám to jen v rukách svých
a nepovolím,snad až přijde
ten čas pochopení a pokání,
snad pomine zlo kletby
a odpuštění zas....
až nebude slza stékat z mých řas.
Bolest ponížení tolik bolí,
žehnám ti Bohorodičko svatá,
slzy protkané solí...
sundej ze mě to závaží co tolik tíží
a pak modlitba poletí do nebe,
ruku v ruce a uleví se duši
a snad potom odejde kletba z donucení,
co mi klid nabourává a ruší.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

  Vlasy hra. Je opět ráno a já stojím v koupelně, pročesávám si své dlouhé vlasy, pohledem vpitá do zrcadlové krásy, stojím a přemýšlím co s dlouhým vlasy, které stékají jak prameny vody po ramenou, snad účes vymyslím takový, abych byla ženou upravenou. Tak zkouším sepnout drdol, leč prameny ne a ne držet, ruce pospíchají,tak padá nepovedený... to je frmol,tak vytahuji z košíčku barevné gumičky,že zapletu si culíčky, ale ruce bolí a výtvor.....je blud holý, ne není to pravé koření a nebaví mě před zrcadlem zdlouhavé dvoření. Končím a do vlasů spínám velkou černou sponku po níž vlasy spadají do úponků a nakonec i to splňuje normu krásy, tak ukončuji hru s mými vlasy.
Další informace
  Úvaha myšlenek. Co trápí mou hlavu... úvaha myšlenek uvnitř i navenek znavené, které jsou v právu,myšlenek o životě, kdy trápení jednoho je schoulené jak kotě v botě...kruté to myšlení, kdy život svinský s osudem udeří aniž by dal předem vědět a zazvonil u dveří, kdy jeden přežívá v bolesti a čeká, čeká na pomoc,ale bohužel o té se píše jen v bájích a pověsti... ¨kdy úvaha myšlenek jsou dané a jsou v právu,kolují a zatěžkávají mou hlavu. Miluj bližního svého a jeho bolest ve svých měj rukách, jeho trápení kdy topí se v slzách a nezměnných mukách, kdy jeho bolest píchá jak trní růže... tvé chápání,podání ruky pomocné tu bolest prolomit může, ale to by jeden musel chtít, chápat a přátelství ctít. Kdo si tady kdy uvědomí, že je to jak nechutný mok co přelévá se v úvaze myšlenek jak voda,jak bublající tok a hlava to nebere...brát nechce, pravdivá úvaha myšlenek, že důvěra jde pozbýt lehce, ale nabýt bohužel těžce...... kdy odchází zadními vrátky a ten kdo pochopil,tak může číst tuto ...
Další informace
  Smutná obloha. Šumava vstává je zataženo, co se to děje pro boha, že smutná je zase obloha a nebe pláče....tvoří se kaluže v nichž každá kapička jak panenka skáče. Uplakaný vstal i nový den, potichu beze slov žaluje, že ani slunce nechce ven a mraky ty šedivé nad celou  Šumavou kralují, že na to je zákon přírody a oni ten déšť schvalují a přírodu smáčí,snad…. že je zdravý a o to tu kráčí. Příroda ten slzný ron přijímá, dýchá a zlobu ani smutek nevnímá, snad,že je darem od Boha..... posílá jasný vzkaz, že nemá být smutná obloha neboť v dešti je dar a síla, vše pučí snáz....jen nebe plač a zalívej,však i v dešti je plno krás.
Další informace