A lesy šumí deštěm.

Dešťové mraky halí koruny stromů,

šlapu v tom dešti do údolí

tou cestou tichou,šlapu domů

 déšť padá a padá,jdu a nikde nikdo,

jsem na té cestě sama...

jen ty krásné zelené lesy 

si svou melodii šumí

a já zastavila jsem se...poslouchám

v tom deštivém mámení jak to umí

a v korunách stromů jak v hoboji to hučí,

snad,že ty mraky dešťové jsou 

plné vody těžké a je to ruší.

Ale příroda tím vzduchem dešťovým

kol kolem voní,je vděčna za tu vláhu nebi,

je vděčna za dešťové kapky co k zemi

roní jak slzy Boží,těch kapek deště je víc,

z nebe se množí a padá do šumících lesů,

do jehličí,podhoubí i vřesů,

smáčí i mě celou,můj klobouk,

mojí líc a prší krásně,prší stále víc.