Prodané vzpomínky.

Z očí unavených stékají

mi horké slzavé pramínky,

snad proto,že v hlavě zůstaly

ty bolestné vzpomínky...

s velkou úctou k mým předkům

co pozorují mě z nebe a vidí,

že prodala jsem rodný domov,

rodný domek,kde bylo nás vždy

plno dětí jak ve vlasech dívčích sponek.

A hlavou proudí mi ty vzpomínky

jak rozvodněné říční toky,

celá ta minulost,celé ty roky....

občas se prodané vzpomínky

trhají i na dobré kusy

a stále se vrací se on...děda kovář

se zapálenou startkou u pusy.

Něžná vzpomínka na kováře

protkaná tóny kovadliny,

soustruhem na plechy a na hobliny...

prodané vzpomínky na kus

rodného domova kdy byl tam děda

kovář,no prostě chlap veliký

z ocele a olova...

a co teprve malá babička

a její koláče co provoněly

snad celý svět,malá,ale čilá

a vždy čerstvá jako květ.

Děkuji za všechno tam do nebe

dědovi i babičce,děkuji snad,

že za tu prodanou vzpomínku

co lze přirovnat ke kytičce,

děkuji za ta léta kdy jste 

v Hospozíně byli a jen pro nás

vnoučata,že jste naplno žili.

zasloužíte si i do nebe tu úctu

a s díky zapaluji svíčku,

vzpomínku tu jedinou 

já přivinuji k líčku.