Já mrtvá dcera...

Již dlouhodobá myšlenka

rodinné ságy vychází mi z pera

od minulého léta jsem vlastně

pro mojí mámu mrtvá dcera,

ač z mrtvých vstání probíhá

až na pár chvil hladce,

snad,že nebloudila jsem tam

a přitom zdá se,že krátce...

Snad,že ušla jsem životní míli

a přitom jsem plná života a síly,

ale stále jsem mrtvá dcera,

snad nedává to logiku

když vychází to z pera....

ony obě vědí,že žiju

a proto nenáviděná jsem

každým dlouhým dnem.

Vím,že rády by mě viděly v hrobě,

nevím o čem přemýšlí,tak shodně,

snad to zlo co nosí v sobě

a místo srdce studený led,

snad z láskou podaly by mi i jed,

zřejmě po mém pohřbu se jim stýská

a slovo jejich zlé mě líská

jak bič co koně šípe po těle,

krutá myšlenka a jim by bylo vesele...

A já mrtvá dcera píšu to,

co vychází mi z pera bezmyšlenkovitě....

tu ságu naší rodiny co znají

i osudové tikající hodiny,

tik tak rána a zmar,

s ním přání smrti odvíjí se jak Danajský dar...